8. 7. 2019
Nejvyšší soud v nedávném rozsudku sp. zn. 23 Cdo 1001/2021 z 23. 3. 2022 zmírnil svoji dosavadní judikaturu, která se přikláněla spíše k neplatnosti smluvních ujednání, která stanoví právní domněnky a fikce.
Soudy dle názoru NS mají u takových ujednání posuzovat v každém jednotlivém případě, k jakému právnímu následku vůle stran směřovala, a zda takové ujednání není vzhledem ke konkrétním okolnostem věci zákonem zakázáno nebo zda se nepříčí dobrým mravům.
Nejvyšší soud tak uzavřel, že ujednání stran v soukromoprávní smlouvě, jež pro vyjádření určitého jimi předvídaného právního následku užívá určitá typová sousloví (např. "má se za to"; „platí, že"), která v právních normách zpravidla naznačují, že jde o tzv. právní domněnky či fikce, nejsou pouze z tohoto důvodu neplatná.
28. 6. 2019 DEVELOPMENT Tour
9. 6. 2019 epravo.cz
11. 3. 2019 Fórum českého stavebnictví