Aktuality

Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. 6 As 288/2021 ze dne 01.04.2022 vymezil, co se rozumí zastavěnou plochou pozemku.

Řízení se týkalo dodatečného povolení rekreační chaty stěžovatele, kdy předmětem sporu byla otázka, zda do zastavěné plochy lze započíst také stěžovatelovu terasu, na což byla navázána otázka překročení koeficientu zastavěnosti pozemku stanoveného v územním plánu.

Dodatečné povolení stavby se řídilo starým stavebním zákonem z roku 1976. Stěžovatel svou argumentaci opíral o oceňovací vyhlášku (dnes již neúčinné), která svým způsobem stanovuje definici zastavěné plochy. Dle této vyhlášky se zastavěnou plochou rozumí pouze stavby, které mají alespoň jedno podlaží. Stavební zákon z roku 1976 totiž na rozdíl od dnešního neobsahoval definici zastavěné plochy, která je dnes stanovena v ust. § 2 odst. 7.

Nejvyšší správní soud však dospívá k závěru, že je irelevantní, zda je určitá plocha pozemku pokrytá (několika)podlažní budovou, či jinou stavbou. Jakákoli stavba totiž ovlivňuje odtokové poměry v krajině (po ploše pokryté stavebním materiálem voda rychle stéká namísto toho, aby se vsakovala do půdy, a to bez ohledu na počet vrstev či podlaží stavby), snižuje podíl zeleně i celkovou kvalitu životního prostředí. Jediný rozdíl mezi budovami a stavbami bez podlaží je ve vlivu na krajinný ráz. Tato jediná odlišnost však nepostačuje k tomu, aby se jiné stavby než budovy (např. i zpevněné plochy, terasy atp.) nezapočítávaly do zastavěné plochy pozemku.

Nejvyšší správní soud tak vyslovil názor, že zastavěná plocha pozemku je víceméně jakýkoliv povrch pod veškerými stavebními díly.

Přestože se toto dodatečné povolení stavby řídilo starým stavebním zákonem, tak Nejvyšší správní soud připustil, že závěry tohoto rozsudku bude zřejmě možné použít i na dnešní stavební zákon z roku 2006. Dnešní definice obsažená v ust. § 2 odst. 7 víceméně kopíruje definici dnes již neplatné oceňovací vyhlášky, i s tímto vědomím však Nejvyšší správní soud vyslovil, že „citované ustanovení vykládá tak, že do zastavěné plochy pozemku musí být započítány plochy všech staveb (§ 2 odst. 3 StavZ) bez ohledu na jejich stavebně technické provedení nebo účel využití a dobu trvání. Do zastavěné plochy budov tak bude patřit nejen plocha budov, ale i zpevněných ploch apod. Ostatně i sám stavební zákon na jednom místě vymezuje zastavěnou plochu stavby, který rozhodně není budovou a nemá podlaží - u bazénu, viz ust. § 79 odst. 2 písm. p)."

Zdali se však uplatní prizma zde nastíněné Nejvyšším správním soudem, bude muset zhodnotit až sjednocující judikatura v budoucnu.